Stává se vám, že odcházíte ze vzdělávací akce plní nadšení, ale za pár dní si už sotva vzpomenete na hlavní myšlenky? Není to vaše vina – jde o přirozený proces. Během pouhých 24 hodin dokážeme zapomenout většinu nových informací. V tomto článku se dozvíte, proč tomu tak je a jaké tři jednoduché, ale účinné strategie proces zapomínání nových informací zpomalují.
Známe to všichni – odcházíme ze vzdělávací akce plní nápadů, inspirace a odhodlání něco změnit. Jenže pak přijde lavina e-mailů, schůzek, výuky, běžné operativy a většinu toho, co nás nadchlo, není snadné udržet v paměti. Není to známka osobního selhání. Je to přirozený proces, který v roce 1885 popsal Hermann Ebbinghaus jako Křivku zapomínání. Ebbinghaus poukázal na to, že pokud s novými poznatky dál nepracujeme, během 24 hodin zapomeneme většinu z nich. Jinými slovy, pro naše učení je klíčové, co s poznatky uděláme po akci. Protože učení není moment ani jednorázová aktivita – je to proces, který vyžaduje aktivní přístup.
V tomto příspěvku se podíváme na to, jak tuto péči uchopit během akce, bezprostředně po ní a jak s poznatky pracovat z dlouhodobějšího hlediska.
Učení není moment ani jednorázová aktivita – je to proces, který vyžaduje aktivní přístup.
Účast na vzdělávací akci není jen o tom být přítomný. Je to ideální moment pro aktivní zpracování informací – a právě v tom hrají dobře vedené poznámky zásadní roli.
Samotné poslouchání zcela nestačí. Výzkumy ukazují, že pasivní příjem informací vede k výrazně nižší míře jejich zapamatování. Naopak, když si během vzdělávací akce děláme poznámky, nutíme mozek k hlubšímu zpracování. Studie zveřejněná v American Journal of Psychology například ukázala, že účastníci, kteří si dělají poznámky (a k poznámkám se později vrátili) dosáhli lepšího porozumění obsahu a nové poznatky si snadněji zapamatovali.
Poznámky ale nejsou o bezmyšlenkovitém přepisování slov lektora. Jde o aktivní práci – shrnujeme, formulujeme do vlastních slov, propojujeme s tím, co už známe. Těmito procesy se aktivuje tzv. elaborativní zpracování, které výrazně zvyšuje šanci, že si nové poznatky opravdu zapamatujeme.
A jak na to? Existuje řada metod, které s tvorbou poznámek pomáhají – například Cornellova metoda nebo strukturované vizuální poznámky. Studie publikovaná v Psychological Science navíc ukazuje, že psaní poznámek rukou (oproti psaní na klávesnici) zlepšuje porozumění a podporuje zapamatování. Pokud ale dáváte přednost technologiím, můžete pro psaní poznámek digitálně využít aplikace jako Goodnotes či OneNote, které umožňují i vkládání šablon pro různé metody poznámkování.
A pokud máte licenci SEDUO, může pomoci kurz Dělejte si opravdu dobré poznámky nebo epizoda podcastu Pište si poznámky vlastními slovy.
Jedním z nejjednodušších způsobů, jak si po vzdělávací akci upevnit nové poznatky, je (sebe)reflexe. A právě tady hraje roli zpětná vazba. Vyplnění dotazníku možná na první pohled vypadá jako formalita, ale ve skutečnosti tím pomáháte i sobě. Když si odpovíte na otázky typu: Co si z akce odnáším? Co mohu využít ve své praxi? Co mi chybělo a chci si ještě zjistit?; tak aktivujete čerstvé paměťové stopy, pojmenujete si klíčové myšlenky a přirozeně si zopakujete to podstatné. Výzkumy ukazují, že právě tato krátká reflexe během prvních 24 hodin má zásadní vliv na to, co si dlouhodobě zapamatujeme.
Vyplnění zpětné vazby je příležitost pro krátkou, ale velmi účinnou rekapitulaci. Vědomě si shrnete hlavní myšlenky, přehodnotíte jejich význam, pojmenujete si tzv. take-home messages a uvědomíte si, kde máte ještě mezery. Díky tomu lépe oddělíte podstatné od vedlejšího a zvýšíte šanci, že nové poznatky nejen zůstanou v paměti, ale i najdou své místo v praxi.
Stačí pár minut. I tato krátká aktivita funguje jako forma aktivního opakování – a tím pomáhá zpomalit křivku zapomínání. Pokud zpětnou vazbu vyplníte s touto myšlenkou, neděláte to jen pro organizátory. Děláte to především pro sebe.
Pokud po vzdělávací akci vyplníte zpětnou vazbu, neděláte to jen pro organizátory. Děláte to především pro sebe.
Poznámky jsou jen začátek. Pokud chceme, aby se nově nabyté poznatky skutečně staly součástí našeho myšlení a práce, potřebujeme s nimi pracovat dlouhodoběji.
Výzkumy v oblasti paměti a učení opakovaně ukazují, že nejlépe si poznatky udržíme tehdy, když si je průběžně připomínáme a znovu zpracováváme. Ne pasivně, ale aktivně – přemýšlíme o nich, aplikujeme je v různých situacích, propojujeme s tím, co už známe. Díky tomu dostávají nový význam a pevnější místo v naší paměti. Zůstávají živé a připravené, když je potřebujeme.
To ale neznamená, že musíte pravidelně sedět nad poznámkami jako u zkoušky. Často stačí málo: rychlé připomenutí, přečtení klíčových bodů, poznámka k tomu, co jste zkusili v praxi a jak to dopadlo. Pomoci může i například tzv. rozložené opakování (spaced repetition) – metoda, kdy si poznatky připomínáte ve stále delších časových rozestupech. Jednoduché, ale velmi účinné.
Pokud si poznámky vedete digitálně, můžete je snadno propojit s opakováním. Například v Notionu (pro vyučující a studující zdarma) si můžete vytvořit databázi poznámek, doplňovat je o vlastní reflexe a nastavovat si připomenutí nebo sledovat, co jste už použili v praxi. Pomoci mohou i jednoduché tzv. vizuální kotvy – napište si například klíčovou myšlenku na lísteček a umístěte ho na viditelné místo (pracovní stůl, monitor, zrcadlo nebo nástěnku). Fungují jako tiché, ale účinné připomenutí.
A pokud máte Seduo licenci, v kurzu Dokonalá paměť: Jak si zapamatovat cokoliv rychle a napořád najdete další tipy nejen k opakování.
Paměť není dokonalá – ale správnou péčí o nové poznatky můžeme její limity výrazně posunout. Dobré poznámky během akce, rychlá reflexe pomocí zpětné vazby a vědomé vracení se k hlavním myšlenkám v čase. To jsou jednoduché, ale účinné nástroje, jak zabránit rychlému zapomínání pomocí malých kroků, které však mají velký dopad.
Přečtěte si o dvou nových programech, které pomáhají budovat respektující a podporující pracovní prostředí na MU. Oba programy vznikly ve spolupráci Pracoviště celouniverzitní ochrany práv a CERPEK.
Zjistěte, jak osobnostní rozvoj a schopnost vést sebe i druhé proměňují vědecké týmy a jak tyto kompetence pomáhají posouvat hranice vědeckého poznání.
