Průvodce personální psychologií
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
PhDr. Zuzana Slováčková, Ph.D., Mgr. Pavla Horáková, Mgr. Dušan Rendoš

Psychologická diagnostika v personální psychologii

Psychologické testování v oblasti psychologie práce a organizace, stejně tak jako i v jiných oblastech, může vzbuzovat u laické veřejnosti různé dojmy. Někteří účastníci je vítají s nadšením a s nadějí, že se o sobě dozví něco nového, někteří od něj očekávají, že testy potvrdí něco, co o sobě už dávno tuší, jsou však i tací, kteří se testování obávají kvůli odhalení svých možných nedostatků. Tyto obavy jsou na místě a zcela přirozené, ale představy o možnostech psychologické diagnostiky jsou často zkresleny. Právě kvůli obavám mohou někteří jedinci testování odmítat. Důvodem může být jejich implicitní strach z testové situace, nebo to, že s její povahou nebyli dostatečně či odborně obeznámeni. K čemu tedy psychologická diagnostika v oblasti psychologie práce a organizace je a jak s ní zacházet, jaké jsou její výhody, nevýhody, omezení – to nám přiblíží právě tato kapitola.

Psychologická diagnostika nachází v rámci personální praxe využití zejména ve dvou oblastech:

1. jako součást výběrového řízení (externí – výběr nových zaměstnanců, nebo interní – výběr ze stávajících zaměstnanců, například v případě potřeby zvolit vedoucího týmu, nebo při posunu zaměstnance v rámci organizační struktury vertikálním či horizontálním směrem. Zde se psychologické testování využívá nejčastěji jako doplňková metoda výběru, např. k pohovoru, popř. jako součást Assessment center).
2. ako zdroj informací v rámci rozvoje zaměstnanců (jedná o moderní trend, kdy se v rámci nárůstu rozvoje vzdělávacích a rozvojových programů pro zaměstnance stále častěji zařazuje do programu testování sloužící k mapování stávající úrovně zaměstnanců a následnému vytvoření jejich rozvojových plánů. I zde slouží psychodiagnostika většinou jako jeden ze zdrojů vstupních dat – např. jako součást Development center a jiných programů). Po proběhnutí rozvojového programu pak může následovat re-test sloužící k ověření toho, zda došlo ve sledovaných charakteristikách k posunu žádoucím směrem.

Vzhledem k tomu, že psychologické metody mohou být zdrojem citlivých dat, měl by psycholog pracující s psychologicko-diagnostickými metodami dodržovat určitá pravidla. Jejich dodržování je znakem profesionality a odbornosti. Neodborným postupem lze klienta poškodit (a to jak testovaného jedince, tak objednatele, pro kterého testování vykonáváme). Tento odstavec si dovolíme zakončit citátem z přednášky profesora Mojmíra Svobody (2009), jednoho z předních odborníků v oblasti psychologické diagnostiky a autora několika odborných monografií věnovaných této tematice, který stručně a výstižně výše uvedené shrnuje: „Každá psychologická metoda je tak dobrá, jako psycholog, který s ní pracuje“.

Dovolíme si tvrdit, že s každou psychologickou a psychodiagnostickou metodou by měl pracovat výlučně jen psycholog. A to z toho důvodů, že psycholog by měl znát nejen podmínky zadávání (administrace), průběh dané testové situace a vyhodnocování daného testu, ale i jeho teoretická východiska, psychometrické charakteristiky, historii testové metody, vhodnost jeho užití, a další souvislosti, které s testy souvisí. Možným ospravedlněním užívání těchto testů osobou bez příslušného vzdělání může být dostatečně dlouhá praxe v práci s danou metodou pod odbornou supervizí. Užívání testů výhradně odborníky v dané oblasti (psychology) je zakotveno i legislativně, v praxi je však zákon často obcházen tím, že nově vzniklá metoda není označena jako psychologický nástroj. I psychologové by však měli být před použitím každé metody zaškoleni a zpočátku by s ní měli pracovat pod supervizí zkušenějšího kolegy. Vhodné je také vyzkoušet si metodu nejprve na sobě.

I mezi profesionálními diagnostickými nástroji můžeme rozlišit různé úrovně odbornosti, které musí její administrátoři a interpretátoři splňovat. Jako příklad uvedeme rozdělení metod dle jednoho z předních poskytovatelů psychologických nástrojů v České republice:

Klasifikace psychodiagnostických metod nakladatelství Testcentrum podle požadavků na vzdělání uživatele¹

Tato klasifikace navazuje na standardy pro psychologické testování (APA, EFPA) a kodexy pro psychologickou praxi. Jejím cílem je optimální využití psychodiagnostického potenciálu každé metody i ochrana před zneužitím těchto metod. Obsah klasifikace vychází z podmínek licenčních a autorských smluv a z doporučení profesních sdružení psychologů (ČMPS, UPA). Proto má každý test v nabídce určenou kategorii:

Kategorie A

Metody jsou určeny absolventům akreditovaného studijního programu v oborech pedagogiky, psychologie, psychiatrie a dalších příbuzných oborech po zaškolení pro jejich administraci, vyhodnocení a interpretaci. (Musí být absolvován Akreditační kurz)

Kategorie B

Metody jsou určeny absolventům akreditovaného studijního programu psychologie po zaškolení pro jejich administraci, vyhodnocení a interpretaci.

Kategorie C

Metody jsou určeny absolventům akreditovaného studijního programu psychologie po absolvování akreditovaného kurzu pro administraci, vyhodnocení a interpretaci metody.

Etické otázky psychologického testování

Vzhledem k povaze psychologického testování a možnému zisku citlivých dat, je nutné dodržovat základní etická pravidla:

• Účastníka testování musíme obeznámit s tím, že bude testován,
• účastník testování musí být informován o tom, komu budou výsledky testování poskytnuty a musí s předáním výsledků souhlasit,
• účast na testování musí být dobrovolná,
• účastník má právo odmítnout psychologické testování,
• výsledky testování nesmí být bez svolení účastníka poskytnuty třetí straně,
• každý účastník testování má právo na stejné podmínky administrace daného testu,
• testovaná osoba má právo znát, jak bude nakládáno s výsledky testu.

Úroveň psychodiagnostiky u nás

Můžeme říct, že úroveň psychologického testování v České republice není dostatečná. V našich podmínkách se potýkáme s malým množstvím psychodiagnostických metod, které by byly validní, reliabilní a zároveň standardizované na naši populaci. Jedná se zejména o problém finanční, protože proces standardizace testu není jednoduchou záležitostí (jak z hlediska času a financí, tak z hlediska personálního zabezpečení). Co se týče vývoje nových metod, situace je ještě složitější. Zmíněný stav tak poskytuje prostor pro vývoj komerčních (online) psychodiagnostických nástrojů, jejichž kvalita je často diskutabilní.

V této souvislosti doporučujeme prostudovat oficiální stanovisko České asociace psychologů práce a organizace (ČAPPO) o současném stavu psychodiagnostiky v České republice dostupné na http://psychologieprace.cz/2012/09/19/487/ (ke dni 7. 12. 2013).

Online psychodiagnostika

Psychodiagnostických nástrojů online se u nás objevilo v poslední době poměrně velké množství. Jak již bylo zmíněno výše, jejich kvalita je různá. Na jedné straně je využívání techniky pro účely testování přirozeným postupem vývoje v oblasti lidských zdrojů, na straně druhé vyvstává několik otázek, které zatím nejsou u většiny poskytovatelů vyřešeny uspokojivě.

Jedním z protiargumentů je vypuštění přímého interpersonálního kontaktu. Vyvstává tak otázka, zda je vůbec možné vypovídat něco o testovaném jedinci na základě výsledků psychodiagnostických testů bez přímého setkání se s ním face to face. Je úroveň těchto nástrojů natolik dobrá, abychom mohli vyvozovat validní závěry? V současných podmínkách lidských zdrojů není využívání (pseudo)psychologických online testů bohužel ničím neobvyklým. Dochází k tomu zejména v komerční oblasti, kde je hlavním důvodem pro podobné jednání vidina zisku, často bez zvážení reálného dopadu pro zúčastněné strany testování – zaměstnavatele i zaměstnance. Největší komplikaci představuje verifikace daného nástroje nebo dostupnost informací o jeho standardizaci. Většinu těchto informací lze totiž zahrnout do škatulky firemní tajemství nebo vlastní know-how a potenciální klient si testy nemá možnost reálně ověřit. V tomto směru by mohlo být diskutabilní také samotné vyhodnocování testu včetně jeho interpretace za pomocí tzv. automatů, tj. bez přítomnosti, zásahu nebo kontroly psychologa.

Dalším problémem, se kterým se online testování potýká, je zabezpečení standardních podmínek pro všechny účastníky testování. Když je potřeba, aby byl nástroj standardizovaný (což je důležitá psychometrická vlastnost, jelikož bez standardizace nemusí být výsledky testu validní), musíme zaručit pro všechny testované stejné podmínky testování. V tomto případě prostředí vystupuje jako maximálně variabilní intervenující proměnná, kterou nemůžeme kontrolovat. I když před testováním účastníky upozorníme, že si mají k testování vyhradit určité množství času a např. tichý a klidný prostor, kde nebudou rušeni, nezabráníme tomu, že někdo může daný test vyplňovat v práci nebo pod časovým tlakem. Navíc s těmito podmínkami nemusíme být obeznámeni ad hoc. S postupným vývojem techniky však prostředí není jedinou intervenující proměnou tohoto typu.

Dalším faktorem z této kategorie je totiž samotná používaná technika. Bude online aplikace určená pro testování fungovat na všech počítačích stejně rychle a stejně plynule? Budou v případě užití projektivních technik různé monitory zobrazovat všechny barvy stejně? Tyto základní podmínky technika zatím není schopna zajistit. Navíc je nutné uvažovat nad různorodostí zařízení používaných pro online testování. Už jen fakt, zda má účastník k dispozici počítačovou myš nebo používá touchpad, může výrazně ovlivnit výsledek výkonových testů. V souvislosti s tím si pak musíme uvědomovat rozdíly v testování s využitím PC, notebooku, tabletu nebo dokonce mobilních telefonů. Rozvoj mobilních aplikací nezaostává ani v tomto směru.

Ověření identity testované osoby u online testování představuje nemenší oříšek. Účastnící většinou dostávají unikátní přístupové údaje (login a heslo) pro vstup do online prostředí, není však možné uhlídat, aby po přihlášení nenechali za sebe vyplňovat test jinou osobu, nebo si k jeho vyplňování nepřizvali „konzultanta“. Možným, avšak ne dokonalým, řešením by bylo snímání účastníka pomocí webkamery během testování. I toto opatření by bylo možné obejít, a navíc zde narážíme na právní problém ochrany soukromí.

Ideálním řešením by tedy bylo pozvat si osoby podstupující online diagnostiku na pracoviště. Tím by však celý proces testování přišel o jednu ze svých největších výhod – úsporu času díky administraci z pohodlí domova.

Dle stanoviska ČAPPO musí být u online testování zaručeno splnění následujících podmínek:²

Objektivní posouzení psychické pracovní způsobilosti (psychologické vyšetření) vyžaduje komplexní přístup, který může zahrnovat i on-line testování jako jednu z jeho součástí. K jeho zodpovědnému a kvalifikovanému používání je bezpodmínečně nutné zajistit následující podmínky:

• Identita testované osoby musí být prokázána a ověřena nezpochybnitelným způsobem, nelze připustit, aby testy byly vyplňovány jinými osobami.
• Uživatelé testů musí mít k dispozici kompletní informace o testu včetně norem, způsobu zpracování výsledků a jejich interpretace, výsledky musí být dostupné a zároveň zabezpečené proti zneužití.
• K posouzení předpokladů testovaných osob je nutné používat norem standardizovaných na relevantním vzorku české populace, posuzování výsledků českých probandů zahraničními normami lze považovat za neobjektivní či nepřesné z důvodu možných kulturních rozdílů.
• Pro on-line testy platí obecně stejné požadavky na kvalitu jako na testy v elektronické podobě nebo podobě tužka – papír.

Ochrana dat

K ochraně dat jen zdůrazníme již výše zmíněné, tedy že k výsledkům dané osoby se bez jejího svolení nemá právo dostat nikdo jiný, jelikož se jedná o citlivá data.

Délka testové baterie

Rozsah použité testové baterie je jedním z ukazatelů odborné a profesionální úrovně psychologa. U méně zkušených psychologů se v praxi často setkáváme s tím, že k diagnostice používají neúměrně dlouhou testovou baterií. Důvodem bývá interpretační nejistota a subjektivní potřeba psychologa získat co nejvíce informací, které by mu mohly být při vyvozování závěrů nápomocny – „mohly by se hodit nebo být nějak zajímavé, přestože nejsou pro účely konkrétního zadání (diagnostiky) nezbytné“.

Při sestavování každé testové baterie bychom vždy měli myslet na pravidlo ekonomičnosti a současně etiky, tzn. zjištění co nejvíce relevantních informací s využitím co nejkratšího času pro testování a tedy i co nejmenšího zatěžování testovaného jedince. Zapomínat nesmíme ani na to, že několikahodinové testování nerespektuje pravidla duševní hygieny (takovéto testování je samozřejmě v pořádku u pozic, které si tak náročné testování vyžadují, např. ozbrojené složky).

Při sestavování testových baterií je obecně vhodné kombinovat různé typy metod (výkonové, osobnostní, dotazníkové, projektivní)

Druhým extrémem objevujícím se zejména v komerční oblasti jsou nabídky od tzv. pseudopsychologů, kteří naopak tvrdí, že dokáží vyčíst vše na základě minima otázek v testu. Bohužel, v komerční oblasti lze prodat i to, co se dobře odprezentuje, bez ohledu na kvalitu, což může sekundárně poškodit pověst psychologů.

Co tedy lze a co nelze testovat?

V oblasti pracovní a personální psychologie se často setkáváme s požadavkem diagnostikovat předpoklady pro úspěšný výkon určité pozice. Pro tuto diagnostiku jsou vybírány testy obsahující škály, u nichž předpokládáme, že by v nich měl pracovník úspěšný na dané pozici dosahovat určitých hodnot (např. obchodní zástupci, manažeři atd.). Ne zřídka se lze setkat i s méně tradičními požadavky na testování, např. zjišťování vztahové inteligence, fluktuačních tendencí nebo loajality. Například vztahová inteligence jako zavedený konstrukt v psychologii chybí. Vždy je proto důležité si se zadavatelem vyjasnit, co pod daným pojmem rozumí on a co konkrétně chce zjistit. Toto vzájemné vyladění je důležité také z důvodu, že ne všichni poptávající po testování mají psychologické vzdělání, a proto mohou mít očekávání, která nemusí být reálná, a bývá nutné je upravit na základě možností samotné diagnostiky.

Je velmi pravděpodobné, že se každý personální psycholog někdy setká s požadavkem testovat to, zda bude daný člověk v budoucnu lhát či podvádět. Tato záležitost je problematická a psycholog, který obdobnou zakázku přijme, se pohybuje „na velmi tenkém ledě“. V současnosti totiž neexistuje žádný spolehlivý nástroj, který by dokázal s jistotou predikovat chování. V interpretacích se tedy můžeme vyjadřovat maximálně v rámci tendencí k určitému chování.

Dělení testů

Psychodiagnostické metody lze obecně dělit na klinické a testové. Ke klinickým metodám patří zejména pozorování, rozhovor, anamnéza a analýza spontánních produktů. Testové metody dělíme na testy výkonové (zde je důležitá poznámka, že při opakovaném měření bereme za platný stále nejvyšší dosažený výkon. Tento fakt se odvíjí od poznatku, že nejvyšší dosažené úrovně je testovaná osoba schopná dosáhnout a každý nižší výkon se připisuje situačním faktorům) a testy osobnostní. Obě zmíněné kategorie lze dělit ještě dále (Svoboda, 1999), jak naznačuje níže uvedený obrázek.

Testové normy

Na tomto místě chceme zdůraznit, že v souvislosti s psychodiagnostickými metodami není pojem „normální“ odvozen od pojmu normalita ve smyslu psychické zdraví, ale od pojmu norma – průměrně dosažená hodnota v populaci (dle normálního rozložení, které zobrazuje Gaussova křivka).

Při vyhodnocování testových metod získáme výsledky v podobě tzv. hrubých skórů. Pro kvalitní srovnání s normou je však tato informace nedostačující. Proto se hrubé skóry převádějí dál na tzv. vážené skóry, nebo standardní skóry. Oba mohou mít více forem. Uvedeme si některé nejčastější z nich.

Percentily

Percentilové hodnoty vyjadřují, kolik procent z doposud testovaných osob (nebo ve srovnání s testovou normou) dosáhlo v testu stejný nebo horší výsledek. Nevýhodou těchto norem je fakt, že velikost vzájemných rozdílů mezi jednotlivými testovými osobami není přesně kvantifikována. Někdy se setkáváme s převáděním percentilů na tzv. decily – skupiny percentilů shlukované po 10.

Z-skóry

Vyjadřují vzdálenost testované osoby od průměru – normy, a to směrem k vysokým, nebo nízkým hodnotám.

T-skóry

Po převedení hrubých skórů na T-skór hodnoty průměru se pohybují v rozmezí 40–60 a mají směrodatnou odchylku 10, celkové hodnoty t-skórů se pohybují na stupnici od 20 do 80.

Steny

Hodnotící stupnice s rozsahem 1–10, kde rozmezí hodnot 4–6 představuje průměrně dosažené hodnoty u většinové populace. Tyto normy jsou často využívány u dotazníkových metod.

Důležitou vlastností testů je reliabilita. Tato vlastnost vyjadřuje spolehlivost, nakolik test měří to, co měří. Jinými slovy reliabilita vyjadřuje, jak velká část z variability ve výsledcích účastníků připadá na rozdíly v úrovni znalostí a schopností účastníků a jaká část variability je dána vlivem náhody či chybou měření. Její hodnoty se pohybují v rozmezí 0–1. Jaká by měla být reliabilita testu?

• Test s reliabilitou nad 0,9 se pokládá za dostatečný k tomu, aby výhradně na jeho základě bylo možné činit rozhodnutí (např. o přijetí či nepřijetí),³
• test s reliabilitou mezi 0,8 a 0,9 je vyhovující jako jeden z podkladů pro rozhodnutí,
• test s reliabilitou mezi 0,6 a 0,8 je na individuální úrovni nepostačující pro rozhodování, avšak pro rozhodování o malých skupinách (do 10 osob) je postačující.⁴

Všechny výsledky by měly být interpretovány jen odborníkem s dostatečnými zkušenostmi s daným testem, nebo minimálně pod supervizí zkušeného odborníka. Každá interpretace je totiž do jisté míry subjektivní a odvíjí se právě od zkušenosti interpretátora.

Další metody výběru zaměstnanců

Kromě standardizovaných psychologických metod je pro orientační posouzení možné využít i nestandardizované testy, které mohou být často při získávání potřebných informací o testovaných jedincích (uchazečích) nápomocné. Vhodným příkladem takovéto metody je například Belbinův test týmových rolí založený na principu přerozdělování konkrétního počtu bodů určitým charakteristikám. Autoři tohoto textu mají dobré zkušenosti také s obdobným testem zjišťujícím motivační strukturu zaměstnance.

Příklady dalších metod výběru zaměstnanců

Personalistické karty

Mají podobu kartiček rozdělených do 3 skupin:

1. Osobnostní charakteristiky,
2. interpersonální charakteristiky,
3. pracovní charakteristiky.

S uvedenými kartičkami je možné pracovat vícero způsoby. Můžeme je například uchazeči nabídnout pro vyjádření jeho silných a slabých stránek, nebo může dostat za úkol sestavit si vlastní pracovní tým tak, že každému pracovníkovi, se kterým by chtěl pracovat, přidělí jednu charakteristiku z každé oblasti na kartičkách. Tak můžeme například pozorovat, jaké typy spolupracovníků daná osoba preferuje.

Tabulka požadované práce

Tabulka, kde uchazeč vyplní, jaké charakteristiky, podmínky a frekvenci by měla mít jeho požadovaná práce, popřípadě co by jeho práce obsahovat neměla.

Tvořivý erb

Projektivní metoda, kde uchazeč vytváří (například ve formě koláže) svůj osobní erb tak, aby z něj bylo možné vyčíst všechny pro něj důležité věci.

Kresba vizitky

Jedná se o variantu tvořivého erbu (kresba vlastního erbu, který uchazeče vystihuje).

Tematicko-apercepční karty

Jedná se o obdobu Rosenzweigova testu frustrační tolerance se značně zjednodušenou interpretací.

Případové studie

Jedná se o zadání nebo problémový úkol (často reálný), který má uchazeč vyřešit, popřípadě popsat postup, jak by v dané situaci postupoval nebo jaká opatření by navrhl.

Vypracování projektu

Úkol zadaný nejčastěji předem, kdy většina práce probíhá mimo prostor a čas pohovoru (s výjimkou zařazení v průběhu AC). Úkol se odevzdává buď písemně, nebo je prezentován v průběhu pohovoru. U dané metody se sledují například schopnosti koncepčního myšlení, pečlivost, kreativita, znalosti projektového řízení, apod.

Parciální testy

Mají různou podobu od číselných logických řad přes hlavolamy až po křížovky a další.

Závěrem kapitoly musíme dodat, že s psychologickou diagnostikou je to jako s ohněm – když jsme obezřetní, tak je diagnostika dobrým sluhou. Když při jejím používání ale ztratíme ostražitost, můžeme se rychle spálit. Psychologické testy nejsou jako křišťálová koule, ani všemohoucí a dokonalý nástroj. Jejich výsledky je potřeba stále ověřovat také informacemi z jiných zdrojů.

Kapitola obeznamuje pouze se základními informacemi z oblasti psychologické diagnostiky a rozhodně neposkytuje kompletní pohled na věc. U každé metody je potřeba dbát na její metodologii a psychometrické charakteristiky. Informace potřebné k užití jednotlivých psychodiagnostických metod naleznete v manuálech a testových příručkách, jejichž studium před použitím testů považujeme za nevyhnutelné. Zájemcům o výše zmíněnou problematiku doporučujeme ke studiu další prameny, jako např. Psychologická diagnostika dospělých (autorem je prof. Mojmír Svoboda) a Psychometrika (autorem je profesor Tomáš Urbánek a jeho kolegové).

Cvičení 6-1: Diagnostické testy a jejich škály

K uvedené definici škály vždy přiřaďte správně její název a původ (tzn. ve kterém testu se daná škála nachází a jak se jmenuje).

Literatura

• Hoskovcová, S. (2011). LMI – Dotazník motivace k výkonu. Manuál. Praha: Hogrefe - Testcentrum.
• Hoskovcová, S., Vybíralová, A. (2011). BIP – Bochumský osobnostní dotazník. Manuál. Praha: Hogrefe – Testcentrum.
• Cattel, R. B., Cattell, A. K, Cattell, H. E. P. (1997). Šesnáctifaktorový osobnostní dotazník 16 PF 5. vyd. Manuál. Brno: Psychodiagnostika.
• Hřebíčková, M., Urbánek, T. (2001). NEO pětifaktorový osobnostní inventář (podle NEO Five-Factor Inventory P.T. Costy a R.R. McCraee). Praha: Testcentrum.
• Švancara, J. (2003). SVF 78 – Strategie zvládání stresu. Manuál. Praha: Testcentrum.