Jak zavádět změny a získat pro ně podporu týmu?
Přečtěte si, jaké konkrétní nástroje a tipy si účastníci workshopu odnesli do praxe.
Festival dobré výuky nás nabil energií a ukázal, že nás, kterým na kvalitě výuky záleží, je hodně!
S červencem v duši a s jistotou toho, že lidí, které zajímá kvalita výuky je tolik, že jimi naplníme opravdu velkou učebnu, jsme v červnu 2024 uspořádali historicky první Festival dobré výuky na Masarykově univerzitě. Ten navštívilo 110 skvělých vyučujících a dalších osob podílejících se na zvyšování kvality výuky nejen z naší univerzity. V publiku jsme viděli kolegy a kolegyně z několika pražských vysokých škol, Pardubic, Bratislavy, Plzně, Olomouce a několika brněnských vysokých škol. Prožili jsme den plný ukázek vynikající výuky, diskutovali jsme, sdíleli jsme dobrou praxi a seznamovali se s lidmi, kteří inspirují, kudy chodí.
Jeden z účastníků o Festivalu napsal: Festival byl energický, zábavný, smysluplný, podporující, sdružující, … Umožňoval nahlédnout pod pokličku jiných pracovišť. Byl i oddychový a s možností načerpat nové inspirace. Prostě fenomenální! :-) Souhlasíme a děkujeme za to všem příchozím!
Hned po ránu publikum rozproudila Zuzana Kročáková z CERPEK, která ze svého kouzelného batůžku vytahovala rozličné artefakty reprezentující různé typy festivalů. Publikum vířilo a ladilo atmosféru. Na zdravice Marie Novákové z CERPEK a Natálie Antalové z Lékařské fakulty hovořící za studující jsme navázali příspěvkem shrnujícím vývoj péče o kvalitu výuky na Masarykově univerzitě. Ingrid Procházková z CERPEK a Kateřina Oleksíková z Odboru pro kvalitu cestovaly časem – nahlížely do minulosti a vyhlížely do budoucnosti, ve které nás čeká mnoho dobrého. Jedna z představených novinek, na kterou se můžete těšit, je Kompetenční rámec pro vyučující na Masarykově univerzitě, který je stručně představen v článku Magazínu M. Jeden z účastníků k tomu po Festivalu napsal svůj postřeh: Kompetenční rámec – poprvé jsem viděl, jak je vůbec koncipovaný, a už mi šrotuje v hlavě, jak bude využitelný jak pro mě jakožto vyučujícího, tak jakožto garanta. A celkově role CERPEK a systematického pedagogického vzdělávání v budoucí implementaci. Jsem celým tímhle projektem a výstupem nadšený a skláním se před všemi, kteří na tom pracovali a které teď čeká tvorba metodických materiálů.
Festivalové dopoledne bylo vyplněno čtyřmi ukázkami kvalitní výuky, při kterých se všichni na chvíli stali studujícími a mohli si prožít vynikající výuku, včetně jejího didaktického rozboru a následné reflexe. Michal Pospíšil z Lékařské fakulty už den předem ubytoval v naší učebně houf plyšáků, kteří se připravovali na roli pacientů v rámci simulační výuky záchranářství. Michal Blažek z Právnické fakulty přinesl zákon, který jsme přečetli, interpretovali v diskusi a sehráli v krátké scénce, abychom odhalili zakázané otázky v práci. Marcela Hrdličková z Filozofické fakulty plnila naše sny, když ukazovala, jak zařídit, aby byli studující ve výuce aktivní. Lucie Jarkovská a Martina Nosková z Pedagogické fakulty se postavily do největší učebny a pomocí deníkových metod ukázaly metodologické záludnosti svého oboru. Postřehem jednoho z účastníků Festivalu je: Různě zaměřené fakulty, ale stejné (podobné) výzvy ve výuce.
Znovu se ukázalo, že vysoce kvalitní výuka může vypadat velmi různě, a přesto má mnoho společného. Studující jsou při ní aktivní (a to i když je jich několik desítek), vyučující rozkládají učivo do menších částí, studující si každou z nich osahají (někdy doslova) a mají příležitost uložit si své zkušenosti do příslušné přihrádky svého dosavadního poznání, a to vše v příjemné atmosféře pod vedením vyučujících, kteří vědí, co a proč ve výuce dělají.
Po obědě jsme se sešli na fenomenální PechaKucha session. Zažili jsme devět svižných příspěvků nejen od vyučujících, ale také od lidí, kteří svým způsobem vydatně přispívají ke kvalitě výuky. Rozárka Jílková z RECETOX ukázala, jak přistupuje k výuce, když chce být nadšená a milá vyučující, ale má zrovna splín. Tomáš Varga z Teiresiás dokázal, že i kancelářská krysa se (pozitivně) podílí na kvalitní výuce. Tereza Schwarzová Matýsová z knihovny FF vysvětlila, že čtení je důležité. Jaroslav Čechák z Fakulty informatiky názorně ukázal, jak vyrobit signalizační vlaječky sloužící k přehledu o aktivitě studujících. Anna Luštická z Fakulty sociálních studií vyprávěla příběh o tom, že i když si na kvalitě výuky dáváte skutečně záležet, někdy to nemusí dopadnout. Marie Sedláková z Kanceláře e-learningu FF nás vzala za kulisy výuky, kde jsme objevovali nové způsoby, jak se stát lepšími vyučujícími s pedagogickým Big Brotherem. Martin Krobot z Lékařské fakulty představil vysoce nakažlivou nemoc, kterou není radno léčit: Post-CERPEK syndrom. Martina Kurowski z Pedagogické fakulty vyprávěla příběh o tom, že nikdy nechtěla vyučovat a na konec Markéta Štěpáníková z Právnické fakulty ukazovala, jak někdy slova nejen nestačí, a dokonce aktivně blokují kritické myšlení a imaginaci.
Slyšeli jsme praktické návody, dojemné a inspirativní příběhy i překvapivá odhalení. Publikum chvíli burácelo smíchy, chvíli zamyšleně hledělo do své mysli, aby o minutu později vydechlo poté, co napjatě očekávalo rozuzlení napínavého příběhu. Aplaus po každé prezentaci nebral konce. Smekli jsme klobouk přede všemi, kteří sebrali odvahu ukázat nám něco ze své kuchyně a mnohdy i třinácté komnaty. Jestli jsme na Festivalu udělali chybu, tak tu, že jsme tyto PechaKucha nenatáčeli!
Po strhující PechaKucha session jsme se v parném dni přesunuli na dvoreček budovy na Komenského náměstí, kde nás čekala Nepřestávka. Před touto netradiční částí programu jsme byli v organizačním týmu lehce nervózní, protože jsme takový program vymysleli a zařadili vůbec poprvé, neměli jsme tak zkušenosti s tím, jak jej lidé přijmou. Ale všechno klaplo! Lidé korzovali, popíjeli kávu, ovívali se programem, seznamovali se a společně zkoumali šest otázek, které jsme si pro ně připravili. Své odpovědi mohli zanechat na plakátech. Když jsme je četli, dojímali jsme se.
U otázek pátrajících po tom, jak vypadá kvalitní výuka jsme se setkali s velice vzdělaným publikem, protože v odpovědích se objevily všechny klíčové didaktické vychytávky. Gratulujeme a shrnujeme: výuka má cíl, studující jsou aktivní, hodnocení je formativní, nábytek je variabilní a tak dále. U otázky pátrající po pedagogických výzvách jsme se překvapivě nesetkali s didaktikou, ale s podmínkami pro péči o kvalitu výuky. Například s otázkami: Jak přesvědčit kolegy, že pedagogické kompetence mají význam? nebo Jak získat podporu výuky od vedoucích pracovníků? Dvě otázky pátraly po přáních v souvislosti s CERPEK. Nesmírně si vážíme toho, že u otázky Co by pro vás mohl CERPEK udělat, aby vás podpořil ve zlepšení vaší výuky? jsme dostali odpověď: Už to děláte, u které byla srdíčka, souhlasy a usměváčci. Jeden z účastníků Festivalu napsal svůj postřeh: Je čím dál tím více lidí, kterým záleží na kvalitní výuce. A vy máte sílu posouvat to stále dál a výš :-). Mezi vzkazy se objevilo také přání, abychom propojovali lidi s Post-CERPEK syndromem. Provedeme! Už pracujeme na vytvoření platformy pro komunitu těchto osob.
Po hodinové Nepřestávce jsme se přesunuli k závěrečným diskusím. Od rána bylo jasné, že největší zájem bude o Kompetenční rámec vysokoškolských vyučujících pod vedením Zuzany Vařejkové z CERPEK a Kateřiny Oleksíkové z Odboru pro kvalitu. O tom, jak tento rámec vznikal na národní úrovni si můžete přečíst v článku magazínu Universitas. Diskuse Hlavně, když se ten IS zelená! pod vedením Ingrid Procházkové a Karla Dolečka z CERPEK se nesla v nostalgickém duchu – vzpomínali jsme, jak jsme vnímali hodnocení, když jsme studovali, a tyto vzpomínky jsme přetavili v poučení pro naši současnou výuku. Z jedné z místností se neustále ozývaly salvy smíchu, když se pod vedením Zuzany Kročákové z CERPEK a Borise Janči z Teiseriás diskutovalo o otázce: Co kdyby ty fakulty nebyly? Údajně zjistili, že by to také šlo, ale jinak jsou ohledně této otázky celkem dost tajemní ;).
S čím ale tajnosti neděláme, to je zpětná vazba, kterou jste nám poskytli a za kterou děkujeme. Ano, klimatizace nebyla vypnutá záměrně, stejně jako nebyly záměrně vypnuté mikrofony. A ano, prostory jsou sice nádherné, ale zjevně ne stavěné na tak vysokou koncentraci akčních vyučujících na jednom místě, konkrétně na chodbě. Do příště na tom zapracujeme! Rádi bychom se s vámi podělili o vzkazy, které jste nám zanechali ve zpětnovazebním formuláři, protože si myslíme, že ty by také neměly zůstat tajemstvím. Ptali jsme se, jakou nejdůležitější myšlenku, postřeh, aha moment si z Festivalu odnášíte a dozvěděli jsme se:
Že nejsem sama, komu záleží na kvalitě výuky na MU a chce pro to něco udělat :). Že je dost možností jak se dále rozvíjet a pracovat na sobě i po více než 20 letech praxe, stále se mám co učit. A že existuje naděje na to, že výhledově by mohla být pedagogická práce akademiků považována za stejně důležitou jako výzkum.
Že ta výuka je fakt důležitá a dá se dělat tolika možnými způsoby, že si každý může najít to svoje a je to velký prostor jak pro zlepšování, tak i pro seberealizování a tvoření. Odnáším si i to, že velice dobře může fungovat uvolněnější atmosféra Festivalu i ve skupině lidí, kteří jsou spíše zvyklí na konference (možná i právě proto to tak fungovalo). Také si odnáším to, že když se chce, tak je opravdu prostor a možnosti na zlepšení vlastní výuky.
Také jsme vás vyzvali, abyste napsali cokoliv, co chcete, abychom o Festivalu věděli.
Tato akce mne velmi mile překvapila a předčila má očekávání. Nebyly to klasické nudné přednášky a workshopy, ale tyto bloky měly náplň i humor. Nevěřil jsem, kolik báječných chytrých a odhodlaných pedagogů se může sejít na jednom místě. Já nejsem akademik, ale můj drobný podíl ve výuce mě velmi naplňuje. Dává mi smysl a energii, že něco předávám dál. Pamatujte, učit lidi není zaměstnání, nýbrž poslání.
Děkuji za tuto milou příležitost setkat se se stejně naladěnými, nadšenými a současně někdy i frustrovanými lidmi :) Velmi oceňuji jak organizaci (dodržování časového harmonogramu, skvělý catering, milé moderátory), tak i obsahovou stránku včetně "doplňkových" aktivit (otázky na flipchartech v nepřestávce, festivalové bingo). Je mi líto, že jsem se nemohla zúčastnit všeho (i když samozřejmě chápu, že to organizačně nebylo možné) a těším se na 2. ročník! :).
Nejvíce komentářů bylo napsáno ve smyslu: Nejsem v tom sám/sama. A my říkáme: To rozhodně nejste! Festival byl skvělý především díky vám! Ještě jednou děkujeme všem, kteří přišli (vystupujícím, publiku, dobrovolníkům a dobrovolnicím), ale i těm, kteří nepřišli a psali nám, že je to mrzí. Společně jste vytvořili nejlepší atmosféru pod sluncem, ze které čerpáme energii doteď.
Pro Festival jsme vybrali ty nejlepší vyučují a ještě stále máme z čeho vybírat! Věříme proto, že se v dalších letech povede uspořádat druhý ročník. Příští rok v červnu se můžete těšit na konferenci o kvalitě výuky pod taktovkou Odboru pro kvalitu. My už se těšíme!
PS: Jsme v novinách! Ema Marušáková z Magazínu M napsala o Festivalu reportáž doprovázenou fotografiemi Jitky Janů. Tuto reportáž poté převzal i Universitas. Juch!
